Při svém pátrání od Jižního Pacifiku po Asii se L. Ron Hubbard stal jedním z mála Američanů, které kdy vpustili do posvátných tibetských lamaserií v Západních horách Číny. Navíc studoval s posledním z linie královských mágů Kublaj chánova dvora. Ale přesto navzdory bájemi opředené moudrosti Východu našel země sužované bolestnou bídou a rezignovaným zoufalstvím a došel tak k tomuto závěru: „Učení zamčené ve shnilých knihách je lidem k ničemu, a tudíž pokud jej nelze použít, nemá žádnou hodnotu.“

Když se vrátil do Spojených států, začal studovat inženýrství, matematiku a nukleární fyziku na Univerzitě George Washingtona. Všechny tyto obory mu byly v jeho následných filozofických výzkumech velice ku prospěchu. Ve skutečnosti byl L. Ron Hubbard první, kdo nekompromisně použil západní empirické metody pro studium mysli a ducha, počínaje svými univerzitními výzkumy předmětů tak rozličných, jako je ukládání lidské paměti a povaha estetiky. Přesto mu univerzita kromě této základní metodologie, a tudíž měřítka pro další výzkum, nenabídla žádné skutečné odpovědi.

Jak později napsal: „Bylo velice zjevné, že jsem pracoval a žil s kulturou, která toho o mysli věděla méně než ten nejprimitivnější kmen, s jakým jsem se kdy setkal.“ V souvislosti s tím dodal: „Věděl jsem, že budu muset podniknout rozsáhlý výzkum.“

Tento výzkum zabral několik příštích desetiletí a jeho laboratoří byl svět. Bez přístupu k pohodlným „výzkumným grantům“ a podporovaný pouze výtěžky ze své uznávané literární kariéry studoval L. Ron Hubbard ne méně než 21 primitivních ras a kultur – od indiánských kmenů ze severozápadního Pacifiku a filipínských Tagalogů po obyvatele kopců Portorika. (V souvislosti s tím je dodnes vzpomínán v listinách prestižního newyorského klubu výzkumníků – New York Explorers Club.)

Druhá světová válka jeho výzkum přerušila a byla další bariérou ve vývoji skutečné technologie lidské mysli. První procedury byly testovány ve vojenské námořní nemocnici Oak Knoll v severní Kalifornii, kde tehdejší poručík L. Ron Hubbard podstupoval léčbu válečných zranění. Jeho výzkumnými případy byli bývalí zajatci z japonských internačních táborů – muži, nad nimiž již lékařská věda téměř zlomila hůl.

Když opět zavládl mír, pustil se L. Ron Hubbard do dalšího testu funkčnosti dianetiky na jedincích ze všech možných oblastí života. Aby vyvinul dianetiku jako kompletní a jedinečně praktickou a efektivní technologii, testoval její procedury na stovkách lidí.

V roce 1947 shromáždil poznámky zapsané ze stovek případů za předcházející léta testů a připravil tezi, která detailně popisovala jak teorii, která za tím vším stojí, tak její techniky. Výtisky tohoto rukopisu kolovaly v lékařských a vědeckých kruzích a nadšeně se kopírovaly a předávaly dalším přátelům. Tímto způsobem se Hubbardově původní tezi o dianetice dostalo okamžité a široké distribuce. Dnes je tato teze vydaná pod názvem Dianetika – originální teze. Za ní následoval na sklonku roku 1949 článek sepsaný na žádost Explorers Journal s názvem „Terra Incognita: Mysl“.

Aby L. Ron Hubbard odpověděl na obrovský příval dotazů od čtenářů, byl nucen na toto téma sepsat souhrnný text. Proto začal na počátku roku 1950 psát knihu „Dianetika: Moderní věda o duševním zdraví“. Současně také L. Ron Hubbard jako úvod k dianetice pro širokou veřejnost a jako předehru k jejímu vydání sepsal článek o délce knihy pro jeden celonárodní americký časopis. Tímto článkem, který detailně popisuje cestu, kterou se jeho výzkumy ubíraly, a poskytuje přehled obecného použití, byl „Dianetika: Vývoj vědy“. Na stáncích se tento článek objevil v dubnu roku 1950 a okamžitě zaujal každého předního inženýra a fyzika. Tento výtisk bezpochyby nadchl celou vědeckou komunitu Spojených států.

Následné vydání knihy „Dianetika: Moderní věda o duševním zdraví“ se stalo velkou událostí v historii vydavatelství tím, jakého zájmu a uznání od široké veřejnosti se jí dostalo. Toto dílo okamžitě vylétlo na vrchol seznamu bestsellerů New York Times a drželo se tam týden za týdnem. Od té doby se tato kniha stala nejšířeji čtenou a nejpoužívanější knihou o lidské mysli v historii. Jejich výtisků je v oběhu téměř 20 milionů.
Dnes je Dianetika celosvětovým fenoménem, používají ji miliony lidí ve více než 150 národech světa a ve více než 50 jazycích.

Dílo L. Ron Hubbarda na téma člověka, mysli a ducha dnes tvoří desítky milionů vydaných slov, zaznamenaných v mnoha knihách, rukopisech a ve více než 3 000 nahraných přednáškách.

Největším důkazem Hubbardovy vize jsou zázračné výsledky, jichž jeho technologie dosahuje, a miliony jeho přátel po celém světě, kteří jeho odkaz nesou dál do 21. století. Počty obojího každým dalším dnem vzrůstají.

„Rád pomáhám ostatním,“ řekl jednou, „a považuji za svou největší radost v životě vidět člověka, který se sám osvobodil od stínů, které zatemňovaly jeho dny. Tyto stíny mu připadají tak neproniknutelné a tak ho stahují dolů, že když pozná, že jsou to stíny a že skrze ně může vidět, projít jimi a být znovu na slunci, je nesmírně potěšen. A obávám se, že já jsem potěšen právě tak jako on.“

Celý životopis L. Ron Hubbarda najdete na webových stránkách www.hubbard.cz